Bible

1 A proti Isráélovi se postavil Satan a podnítil Dávída k spočítání Isráéle, 2 takže Dávíd k Jóávovi a k představeným lidu řekl: Jděte, sečtěte od Beér-ševy až po Dána; to mi přineste, a ť mohu zvědět jejich počet. 3 A Jóáv řekl: Nechť Hospodin k svému lidu přidává, kolik jich je, stonásobně zda ne jsou, můj pane, ó králi, oni všichni nevolníky mému pánu? Nač můj pán toto vyžaduje? Nač má být k provinění Isráélovi? 4 A le slovo královo nabylo nad Jóávem převahy a Jóáv vyšel a pochodil po všem Isráéli a přibyl do Jerúsalém a. 5 I odevz dal Jóáv výsledek přehlídky lidu králi, i bylo všeho Isráéle tisíc tisíců a sto tisíc mužů tasících meč a Júdy čtyři sta a sedmdesát tisíc mužů tasících meč. 6 A le Lévího a Benjámína vprostřed nich přehlídce nepodrobil, neboť slovo královo Jóáva odpuzovalo. 7 I v očích Hospodinových bylo pro tuto věc zle, i jal se Isráéle bít; 8 a Dávíd k Bohu řekl: Zhřešil jsem velmi, že jsem učinil tuto věc; nyní tedy přenes, prosím, nepravost svého nevolníka, neboť jsem se velmi pošetile zachoval. 9 A Hospodin promluvil ke Gádovi, vidoucímu Dávídovu, výrokem: 10 Jdi, a ť k Dávídovi můžeš promluvit výrokem: Tři věci já před tebe prostírám, vyvol si z nich jednu, tu ti chci učinit. 11 Gád tedy přišel k Dávídovi a řekl mu: Takto řekl Hospodin: Vy ber si: 12 Snad tři léta hladu, či snad být po tři měsíce smetán od svých protivníků a meč tvých nepřátel, aby tě dostihoval, či snad tři dni meče Hospodinova, totiž moru v zemi, a anděla Hospodinova hubícího ve všem území Isráélově? Nyní tedy zjisti, co za slovo mám zpět přinést poslavšímu mě. 13 A Dávíd ke Gádovi řekl: Je mi velmi úzko; nechť, prosím, upadám v ruku Hospodinovu, neboť jeho slitování jsou velmi mnohá, a le v ruku člověka nechť neupadám. 14 Hospodin tedy dopustil v Isráélovi mor, takže z Isráéle padlo sedmdesát tisíc osob; 15 a Bůh poslal anděla do Jerúsaléma k jeho pohubení, a za toho hubení Hospodin pohleděl a pocítil lítost nad tou zkázou, i řekl tomu andělu, jenž hubil: Dosti, odtáhni nyní svou ruku. A anděl Hospodinův stál u mlatu Ornána, Jevúsího. 16 A Dávíd povznesl své oči a uviděl anděla Hospodinova stojícího mezi zemí a mezi nebesy a jeho meč vytasený v jeho ruce, napřažený nad Jerúsalémem; a Dávíd a starší, oděni pytlovinami, padli na své tváře. 17 A Dávíd řekl k Bohu: Zda jsem já nenařídil spočítat lid? A no, já jsem ten, jenž zhřešil a velmi zle se zachoval, a le tito, to to stádo, co učinili? Hospodine, můj Bože, nechť je, prosím, tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, ne však proti tvému lidu k pohromě. 18 A anděl Hospodinův nařídil Gádovi říci Dávídovi, že má Dávíd vystoupit k postavení oltáře Hospodinu na mlatu Ornána, Jevúsího. 19 I vystoupil Dávíd na slovo Gádovo, jež vyslovil ve jménu Hospodinově. 20 A Ornán se obrátil a uviděl anděla, a jeho čtyři synové se s ním skrývali. A Ornán se byl jal mlátit pšenici. 21 A Dávíd přišel až k Ornánovi, a když Ornán popatřil a uviděl Dávída, vyšel od mlatu a poklonil se Dávídovi obličejem k zemi. 22 A Dávíd k Ornánovi řekl: Dej mi místo na mlatu, a ť na něm mohu zbudovat oltář Hospodinu; dej mi je za plnou cenu, a ť se může sejmout ta pohroma z lidu. 23 A Ornán k Dávídovi řekl: Vezmi si, a nechť můj pán, král, ráčí činit, co bude dobré v jeho očích; viz, dávám skot k vzestupným obětem a mláticí smyky na dříví a pšenici k oběti daru; to vše dávám. 24 A král Dávíd k Ornánovi řekl: Ne, nýbrž to chci řádně za plnou cenu koupit, neboť nebudu Hospodinu nosit, co patří tobě - ba, vznášet vzestupnou oběť nic nestojící! 25 A Dávíd dal Ornánovi za to místo šekly zlata - váhu šesti set; 26 a zbudoval tam Dávíd Hospodinu oltář a jal se vznášet oběti vzestupné a pokojných hodů a volat k Hospodinu, i odpověděl mu ohněm z nebes na oltář vzestupné oběti. 27 A Hospodin promluvil k andělu, i dal svůj meč zpět do pochvy. 28 V onen čas, když Dávíd shledal, že mu Hospodin odpověděl na mlatu Ornána, Jevúsího, jal se pak obětovat tam, 29 kdežto obydlí Hospodinovo, jež zřídil Mojžíš v pustině, a oltář vzestupných obětí, to bylo v onen čas na výšině v Giveónu, 30 a Dávíd nebyl schopen před něj při cházet k dotazování Boha, neboť měl hrůzu z meče anděla Hospodinova.